Deset let žil v zahraničí, naspořené peníze investoval do koupě zchátralé historické budovy. Měl totiž víru a sen – přetvořit ji na jedinečné místo pro sebe, pro lidi, pro své rodné město. Tady je výsledek!
Rozloha: 180 m2, historický dům
„Nebylo to vždy jednoduché. Mezi těmito zdmi jsem strávil stovky hodin, nocí i víkendů. Po práci i během svátků. Přátelé běhali po horách, cestovali, já jsem byl tady… No nelituji. Byla to úžasná cesta plná zkoušek a odhodlanosti.“ – Peter Šimo, majitel Domu na hradbách
Americký básník Langston Hughes po sobě zanechal krásnou myšlenku, která zní: „Drž se pevně svých snů. Pokud sny vyhasnou, život se stane ptákem se zlomeným křídlem, který nedokáže vzlétnout.“ Myslím, že Petru Šimovi z Levoče takové vyhasnutí nehrozí. Patří totiž mezi lidi, kteří pokud si jednou něco vysní, jdou si za tím bez ohledu na to, jak těžké to bude. Důvod je prostý. Jejich vlastní touha a přesvědčení jsou totiž tak silné, že jinak, než si ten sen postupně splnit, se zkrátka nedá. No a když si ho splní, okamžitě začnou snít nový…
Obývací pokoj v Domě na hradbách zařízený v kombinaci více stylů, s koženými vintage křesly a moderní světle modrou sedačkou, s obrazem zarámovaným v recyklovaném okenním rámu z původního domu
Stěny obývací části zdobí také ručně malované obrazy Levoče od místní umělkyně osazené v recyklovaných okenních rámech z původního domu na hradbách. Foto: Miro Pochyba
Volání po domově
Starou, postupně chátrající budovu, jedinou, která stojí na historických hradbách města Levoča, znal celý život. Rozhodnutí, síla, odhodlání a vůbec finanční možnost přeměnit ho na něco krásnějšího, hodnotnějšího a, nalijme si čistého vína, i reprezentativněji přišla až po přelomu tisíciletí. Paradoxně z velké dálky, protože Peter žil dlouhodobě v Irsku.
„Zřejmě mé vnímání ovlivnila i tamní historie a architektura. Stále častěji jsem si vybavoval dům v Levoči a získával poměrně jasnou představu o tom, co bych s ním dokázal, chtěl a toužil udělat, jak by asi mohl jednoho dne vypadat, kdyby byl můj,“ vzpomíná Peter na pocity před let. Ty byly natolik silné, že budovu nakonec přece jen koupil a okamžitě po návratu domů se pustil do její postupné rekonstrukce. Jelikož šlo o skutečně rozsáhlé práce, rozčlenil je na etapy.
